Když se česká žena, která byla od mala zamilovaná do italského světa, setká se svou životní láskou v podobě Itala, vzniká neobyčejně zajímavý a fascinující pár. Michaela a Andrea Galardi jsou manželé, kteří žijí v Brně a svou lásku k italské kultuře, jazyku a kuchyni sdílejí nejen mezi sebou, ale i s ostatními. Na svém blogu se nebojí odhalit, jaké výzvy jim přináší život v manželství s partnerem pocházejícím z jiné kultury a sdílí také zkušenosti dalších mezinárodních párů.
Zde najdete odkaz na Míšin blog, na kterém se dozvíte různé informace o italské kultuře, jazyku a kuchyni. Také se můžete těšit na zajímavé rozhovory s mezinárodními páry a nechte se vtáhnout do příběhu, jak nečekané události ovlivnily svatbu Michaely a Andrey.
Andreo, jak začal Tvůj život v Česku?
A: Narodil jsem se v Itálii, v městečku v srdci přírodního parku Abruzzo, vzdáleném asi 2 hodiny od Říma. Vystudoval jsem ekonomii. Do České republiky jsem se přestěhoval převážně kvůli práci, protože doma nebylo mnoho pracovních příležitostí. Asi po roce života v Brně jsem se seznámil s Michaelou.
Jak jste se seznámili?
M: Seznámili jsme se na internetové seznamce před 5 a půl lety. První den jsme šli na večeři do restaurace a hned druhý den mě Andrea pozval k sobě domů a uvařil mi večeři. Vše šlo rychle a brzy jsem se k němu přestěhovala. Minulý rok jsme se vzali.
Jaká jsou Vaše nejoblíbenější místa v Česku a v Itálii?
A: Samozřejmě Praha. Praha je jedním z nejkrásnějších měst v Evropě. Brno tolik ne, Brno je vesnice. Jsou zde další pěkné vesnice, jako Český Krumlov, Kutná Hora a Olomouc.
M: Co Pálava nebo nějaké místo v té oblasti?
A: Nee. Pálava nepatří mezi moje oblíbená místa (směje se)
K: Máš oblíbené místo v Praze? Pro některé lidi to může vypadat jako vesnice, ale stále je to velké město.
A: Zamiloval jsem se do Prahy hned poprvé, co jsem tam byl, takže se mi líbí každé místo v Praze.
M: Možná nějaký bar?
A: Jo, možná Hemingway bar. Ten mám rád.
K: Michaelo, jaké je tvoje nejoblíbenější místo v Itálii?
M: To je těžká otázka, navštívila jsem tam tolik míst, byla jsem na Sicílii a Sardinii, v Neapoli, Pompejích a také v mnoha severních městech. Když jedeme do Itálie, obvykle jsme ve střední Itálii, protože tam je Andreova rodina. Mám ráda města i přírodu, tak opravdu ráda jezdím do Abruzza, kde je spousta lesů a hor a krásných krajinných scenérií. Stejně tak mám ráda Řím, je to sice hodně rušné a chaotické město, ale má mnoho krásných míst. Je těžké si vybrat jen jedno místo, protože jich je tolik, která jsou tak krásná.
oblast Abruzzo, zdroj fotografie
Andreo, co bylo nejtěžší při adaptaci na život v České republice?
A: Jazyk! (Směje se) Opravdu bojuji s češtinou, je hodně záludná. Ale také je to těžké s lidmi, zejména asi s "Brňáky". Myšlení lidí zde je více uzavřené, alespoň oproti Praze. Kdybych chtěl žít v Praze, pravděpodobně bych cítil menší propast mezi mnou a ostatními. Cítil bych se blíže k mé kultuře, protože tam žije více cizinců.
Jaký je pro Vás největší rozdíl mezi Čechy a Italy?
A: (Směje) Rád bych byl zdvořilý...
K: Nebuď!
A: No myslím, že dobrá věc je, že Češi tolik milují přírodu.
M: Já bych řekla, že Češi jsou více zdvořilí.
A: Ano, zdvořilí... ale také trochu hrubí. Měl jsem nějaké problémy při návštěvě úřadů. Lidé nejsou ochotni mluvit anglicky, nebo dokonce i když se já snažím mluvit česky, jsou opravdu hrubí. To je pak docela nepříjemné.
K: Míšo, jaký je pro tebe největší rozdíl mezi Čechy a Italy?
M: To je dost složitá otázka, protože ne všichni Češi jsou stejní, stejně jako nejsou stejní všichni Italové. Možná temperament a tón hlasu. Italové používají mnoho gest, jsou mnohem živější, když si mezi sebou povídají, jsou mnohem hlučnější, ale není to považováno za špatné. Když začneme mluvit nahlas my, všichni se na nás dívají. Takže asi způsob mluvení je moje odpověď.
Když už jsme u těch gest, host z minulého měsíce, Ukrajinka Alina, vám posílá otázku: Jaké je nejdůležitější gesto, které Italové používají?
A: (nejprve nejistě) Je jich tolik. Používáme mnoho gest. (Ukazuje mi různá gesta.)
M: Možná toto je nejčastěji používané. (Spojí všechny prsty jedné ruky k sobě, vztáhne ruku před sebe a otřese zápěstím tam a zpět.) Příkladem toho, co to znamená, může být: "Co to sakra říkáš?" "Co ode mě chceš?"
Jaké jsou největší potíže ve vztahu česko-italského páru? Které rozdíly v kultuře jsou pro Vás nejvíc problematické?
A: Ona není moc flexibilní. Vlastně vůbec. Také moc nepřemýšlí, než něco udělá.
M: Andrea má hodně kamarádů a často s nimi mluví po telefonu. Možná my Češi více používáme zprávy, když jsme pryč, ale oni si hodně volají. Někdy je to trochu obtěžující, protože hovory jsou velmi dlouhé. Ale na druhou stranu to chápu, protože žije v jiné zemi. Když žiješ daleko od rodiny a přátel, musíš udržovat kontakt.
Jinak existuje mnoho kulturních rozdílů, jako je nošení bot doma, nebo večeře je vždycky uvařené jídlo, zatímco Češi si často prostě vezmou studený chléb se sýrem. Také jíme ve velmi odlišné časy. Ale to jsou jen kulturní návyky.
K: Jak jste se dokázali vypořádat s rozdílnými zvyky ve vašem vztahu, například s tím jídlem?
M: Přizpůsobili jsme se italským časům. (směje se)
A: No, já jsem kuchař, takže pokud chce jíst, tak se přece musí se přizpůsobit časům šéfkuchaře. (směje se)
K: Jo, to zní fér. :-)
Jelikož Andrea moc rád vaří italskou kuchyni, poprosila jsem ho, aby mi dal nějaké tipy na to, jak nejlépe připravit rybu. Zde najdete recept, který jsem nakonec uvařila.
Manželům Gilardi moc děkuju za rozhovor, za jejich sdílení a tipy.