S Alinkou o vzpomínkách na Ukrajinu a životě v Česku

Alina Babich. Narodila se na Ukrajině, ale část svého života prožila v Rusku. Kromě práce s financemi v zajišťovně (pojišťovna pro pojišťovny) se také věnuje vyučování jazyků, a to jak angličtině tak i třeba češtině pro cizince. V Praze žije už 8 let.

"Pocit lehkosti, pocit, že jsem doma a že jsem mezi svými, pocit vřelosti a otevřenosti – to je to, co cítím, když jsem na Ukrajině."

S Alinkou se znám už pár let. Spojuje nás vášeň ke studiu jazyků, láska k cestování a také - partneři nás obou pochází z Chile. Alinka je nesmírně nadaná co se týče jazyků a celý rozhovor jsme vedly v češtině.

Pokud se taky rádi učíte jazyky, můžete omrknout Alinčin instagramový profil, kde sdílí různé tipy při učení jazyků, především angličtiny.

---

Jak jsi přišla k životu v České republice?

Do Česka jsem se přestěhovala po maturitě v Rusku když mi bylo 17 let. Chtěla jsem studovat v Evropě a lákalo mě studium na univerzitě v Čechách. Vždycky mě bavily jazyky a chtěla jsem se naučit česky. Následně sem začala studovat čínská studia na Karlově univerzitě v Praze.

Jaký je tvůj vztah k Ukrajině? A protože vím, že jsi také dlouho žila v Rusku, jaký je tvůj vztah k Rusku?

K Ukrajině mám vřelý vztah, je to pro mě domov. Vždy, když tam jsem, mám pocit „tady jsem doma“. A to je pro mě hodně důležité. To jsem v Rusku nikdy necítila, přestože jsem tam dlouho žila. Pocit lehkosti, pocit, že jsem doma a že jsem mezi svými, pocit vřelosti a otevřenosti – to je to, co cítím, když jsem na Ukrajině, a to i když tam jsem po dlouhé době, třeba jen na dovolené za příbuznými. Samozřejmě v tuto chvíli je to komplikovanější.

Jak bys představila Ukrajinu někomu, kdo o ní nikdy neslyšel?

Ukrajina je žito, modrá a žlutá, sádlo, boršč a prostě spousta chutných jídel. A jsou to lidé – hodně usměvaví, otevření a přátelští lidé. My Ukrajinci máme rádi hosty. Milujeme, když máme návštěvu, myslím, že to si užívá každý Ukrajinec.

Jaká je tvoje nejoblíbenější vzpomínka na Ukrajinu?

Léto a žitné pole, jak jsme s kamarády hráli na kytaru a zpívali písničky. Je to taková typická letní noc, když je celý den vedro a teprve když se setmí, tak se dá jít ven a přitom je stále ještě teplo a v tom poli si každý sedne jen na zem nebo na deku a všichni zpívají a cítíme léto a letní vzduch.

Co pro tebe bylo při adaptaci na život v ČR nejtěžší?

Nejtěžší v Čechách bylo integrovat se do české společnosti – což prostě znamená mít Čechy jako kamarády a myslím, že jako cizinka v tom nejsem sama. S Čechy se dá blízce skamarádit dost těžko. A pak taky papírová byrokratická část byla na začátku dost náročná, ale to se dá zvládnout.

Co se ti na Češích líbí nejvíc a co nejmíň?

Na Češích se mi líbí že jsou pyšní na svou zemi, možná o tom moc nemluví, ale jsou opravdu pyšní na Českou republiku. Líbí se mi, jak vyžadují, ať se cizinci asimilují a integrují do české společnosti ve smyslu, ať se naučí jazyk, ať znají dějiny, alespoň nějaké základy a já myslím, že to je hodně důležité. Je to cesta, jak může Česko zachovat svůj jazyk a svoji kulturu.

Taky se mi líbí, že Češi hodně sportují. Je podle mě opravdu vynikající, jak všichni jezdí na kolech, jezdí na hory apod. Hodně obdivuji, jak jsou všichni fit. Celá rodina se sebere a jede na výlet třeba na kajaky nebo nějaký jiný sport.

Nejméně se mi na Češích líbí, že rychle mění svůj pohled na lidi nebo situace. Může to být určitě i pozitivní jev, ale já to ze své zkušenosti vnímám spíše negativně. To, co mi někdo řekl dnes, už možná zítra nebude platit. Na jednu stranu to sice znamená, že jsou Češi otevření kritickému myšlení, na druhou stranu se mi zdá, že se lehce vzdávají svých postojů. Ale to je především můj subjektivní pohled, nechci to zobecňovat.

Jaký vidíš největší rozdíl mezi Čechy a Ukrajinci?

Tohle byla těžká otázka.. Myslím, že my Ukrajinci jsme více vášniví ve smyslu, že když něco chceme, jsme pro něco zapálení, tak jsme nezastavitelní. A i když pak víme, že to už nějakou chvíli není správné nebo racionální, už to nedává smysl, stejně v tom budeme tvrdohlavě pokračovat, protože ten cíl a vášeň pokračuje.

Češi jsou myslím více racionální a mohou se zastavit, když chtějí. Když už něco nedává smysl, tak to nebudou dělat dál.

Jinými slovy, my nemáme brzdy, např. když pijeme, tak se nemůžeme zastavit. Když máme někoho rádi, těžko hledáme zlatý střed těchto vztahů. Myslím, že Češi jsou rozumnější a dospělejší ve vztahu k životu a obecně ke všemu.

Asi nejčastěji, co jsem slyšela od svých kamarádů bylo něco ve smyslu: "Stalo se, co se stalo to, ale tak co teď, život jde dál." – A to si myslím, že je zdravější přístup, než ten náš. 

Minulý měsíc jsme se věnovali Chile a host mého blogu Paz ti posílá otázku: Jak Ukrajinci vnímají Jihoameričany?

Myslím, že Ukrajinci obecně popisují jihoameričany jako prudké lidi a že mají horkou krev, ve smyslu že jsou vášniví a expresivní, vždycky ukazují hodně emocí, jsou usměvaví a přátelští. Rádi se objímají, jsou hodně dotykoví.

To je asi taková typická představa, která si ale myslím, že je dost pravdivá.

Jaké jsou tvoje současné plány, budeš pokračovat ve svém životě v Praze?

Zatím plánuji být nadále v Praze, možná bych se někdy i přestěhovala jinam v Evropě, ale zatím mám všechno, jako je vízum a práce, zařízeno tady a upřímně řečeno je to tu pro mě pohodlné, mám tu kamarády, snoubence a moc se mi tu líbí, takže zatím neplánuji stěhovat se z Čech.

---

Alinku jsem také poprosila, aby nám doporučila její oblíbené ukrajinské recepty, knihy, filmy a zde se, stejně jako já, můžete nechat inspirovat k dalšímu poznávání Ukrajinské kultury.

Napište do komentářů, co Vás nejvíce zaujalo!

Ukrajinská literatura: Lina Kostenko - Poezie

Ukrajinská spisovatelka a disidentka, jejíž dílo po nějakou dobu bylo zakázáno vydávat, jelikož otevřeně protestovala proti stíhání a zatýkání ukrajinských intelektuálů.

Na Slovensku vyšla její sbírka Na brehoch večnej rieky, v češtině zatím bohužel žádná její samostatná sbírka vydána nebyla.

Malá československá encyklopedie napsala, že autorka "ve svých lyricko-reflexivních sbírkách usiluje o mravní integritu současného člověka a jednotu slova a činu. Její verše vynikají svěžestí lyrického výrazu."

---

Ukrajinská kinematografie: Sluha národa

Nyní už docela notoricky známý seriál, ve kterém se hlavou státu Ukrajiny stane obyčejný učitel na střední škole, který je upřímně odhodlán změnit zemi k lepšímu.

Já sama jsem si tento měsíc pustila pár epizod tohoto komického seriálu, který poukazuje na reálné problémy Ukrajinců a musím říct, že mě seriál docela baví.

Není pochyb, že jeho role v tomto seriálu mu pomohla volba vyhrát. Nicméně by mě zajímalo, zda Zelensky věděl, že bude kandidovat, už když s touto rolí začínal, co myslíte?

---

Ukrajinská hudba: Odyn v kanoe a DakhaBrakha - hudbu si pustíte kliknutím na obrázky:

---

Ukrajinské jídlo: Holubci - plněné zelné závitky

Holubci je slavností ukrajinské jídlo. Jde o spařené zelné listy naplněné směsí umíchané z několika druhů mas, koření a vařené rýže, podušené v páře doměkka, servírované s lžící zakysané smetany, přelité rozškvařenou slaninou. Mňam.

---

Alince moc děkuju za rozhovor, za její sdílení a všechny její zajímavé postřehy. Z jejích tipů mě osobně nejvíce zaujal její výběr ukrajinské hudby, obzvlášť skupina DakhaBrakha.

Tímto s malým zpožděním ukončuji únorovou výzvu zaměřenou na Ukrajinu, ale samozřejmě veškeré tipy tu pro vás zůstávají, abyste si mohli rozšířit obzory o kulturách cizích krajin kdykoliv. :-)

PS: Stále mi můžete posílat tipy na italskou četbu, recepty a filmy, které budou naší společnou březnovou náplní.

Zdroje použitých obrázků: Fotografie Aliny Babich, Fotografie Liny Kostenko, Plakát k seriálu Sluha národa, Odyn v kanoe, Dakhabrakha, Holubci