Yoshimoto: Poutavé povídky o ztrátě a touze po novém začátku
- Kamila Bonhard
- 30. 4. 2023
- Minut čtení: 3
„Úplněk a jiné povídky“, nebo z originálu „The Kitchen“ od Banany Yoshimoto je souborem tří povídek, které se liší svými příběhy, ale mají společné téma truchlení po ztrátě milované osoby.
„Skutečnost, že čas pokračoval v běžném rytmu v tomto bytě, kde jsem vyrostla, i přestože jsem zde teď byla zcela sama, mě udivovala. Bylo to jako úplné science fiction. Černota kosmu.“
Banana Yoshimoto, povídka Kuchyně; z originálu do češtiny přeloženo autorkou tohoto článku
První dvě povídky jsou propojené a sledujeme v nich stejnou hlavní postavu. Třetí povídka stojí samostatně.
Každá z povídek má jako hlavní postavu mladou ženu, která prožívá bolest ztráty někoho důležitého ve svém životě. Autorka nás zavede do procesu, kterým tato žena prochází při vyrovnávání se s novou realitou a truchlením. Přestože je toho, co prožívá, hodně, kniha není těžkopádná a čtenáři zůstává naděje na lepší budoucnost.
V každé povídce má hlavní hrdinka někoho, na koho se může nejen obrátit ale s kým bolest ze ztráty i sdílí. Autorka nám tím ukazuje, jak je důležité nezavírat se do sebe v depresi, ale naopak, i přes otřesnou zkušenost pokračovat vpřed s podporou někoho blízkého a otevírat svá srdce pro nové vztahy.
Poslední povídka se o dost liší od prvních dvou a dokonce přináší lehké prvky magického realismu, které dodávají příběhu zvláštní kouzlo. Tyto prvky se objevují neočekávaně, ale neodvádějí pozornost od děje a dávají mu docela šmrnc.
Co mě na povídkách také zaujalo, je evidentní vztah autorky k jídlu. První povídka se nejmenuje „Kuchyně“ jen tak.
„Začala jsem uklízet. Vyčistila jsem dřez abrazivním práškem, otřela plotnu, umyla nádobí, nabrousila nože. Vyprala jsem a vybělila všechny utěrky a zatímco jsem je sledovala, jak se točí v sušičce, uvědomila jsem si, že jsem se uklidnila. Proč tak moc miluju všechno, co souvisí s kuchyní? Je to zvláštní. Možná proto, že pro mě kuchyně představuje vzdálené toužení vryté do mé duše. Jak jsem tam stála, zdálo se mi, že tvořím nový začátek; něco se vrací.“
Banana Yoshimoto, povídka Kuchyně; z originálu do češtiny přeloženo autorkou tohoto článku
Celkově lze říci, že The Kitchen je kniha, která se zabývá těžkým tématem ztráty, ale přitom udržuje naději a optimismus. Příběhy jsou psány s lehkostí a snadno pohlcují čtenáře.
Doporučuji ji všem, kdo mají rádi emotivní příběhy s nadějí na lepší zítřky a hluboké pasáže se skvělými myšlenkami.
Aby tento článek nebyl tak moc krátký, mám pro Vás tipy na další japonskou literaturu k přečtení. Tentokrát vybírám pouze tituly, které byly přeloženy do češtiny a které mě osobně zaujaly. Pokud se chcete dozvědět o jednotlivých titulech více, stačí kliknout na název knihy - odkaz Vás přesměruje na databázi knih.
Kdo by neslyšel o autorovi Haruki Murakami a jeho celosvětově známých dílech jako Norské dřevo, Kafka na pobřeží, nebo 1Q84. Přiznávám se, že ani jednu z těchto knih jsem nečetla, ale v rámci sebevzdělávání si je chci všechny přečíst. Pokud jste od něj nic nečetli, ale rádi byste okusili trochu jeho styl, doporučuji jednohubku Spánek, což byla první kniha, kterou jsem od něj četla (je to spíše taková opravdu krátká povídka), ale jeho autorský styl se určitě nezapře. Moc také doporučuji Hon na Ovci, který se dá přečíst samostatně, ačkoliv je součástí série. Tento román mě naprosto nadchl. Vrhla jsem se na pokračování, u nás docela nedávno vydané jménem Tancuj, tancuj, tancuj, ale to už na mě bylo příliš zdlouhavé a nudné - ačkoliv věřím, že to má v knize svůj účel.
Mieko Kawakami se svým románem Prsa a vajíčka vyhrála jedno z nejprestižnějších japonských literárních ocenění. Jedná se o velice intenzivní ponoření do světa ženství. V tomto roce jí u nás také vyšel druhý román Nebe, také velice oceňovaný.
Naoki Higašida a jeho A proto skáču nám představuje vnitřní svět chlapce se silným autismem. Autor ve svých 13 letech metodou ukazování znaků na papírové matrici odpověděl na osmapadesát otázek, jež mu ostatní často kladou. Díky své zvláštní formě se řadí mezi hodně unikátní díla.
Jako poslední inspiraci nabízím knihy od Tošikazu Kawaguči, které poslední dobou v čtenářských kruzích docela jedou. Jedná se o knihu Než vystydne káva a další pokračující díly, v kterých literární postavy mohou cestovat do minulosti, ale jen po tu dobu, než co? No než jim vystydne káva. Tedy další zajímavý kousek magického realismu z Japonska. Četli jste?
Jaká je Vaše oblíbená kniha od japonského autora? Chybí Vám zde nějaké Vaše oblíbené dílo z Japonska?
Pozn. Omlouvám se, že zde neskloňuji jména autorů, tak jak bych správně měla, ale raději jsem se do toho nepouštěla, protože by to pravděpodobně stejně bylo špatně.
Zdroje fotografií: Banana Yoshimoto, Haruki Murakami, Mieko Kawakami, Naoki Higašida, Tošikazu Kawaguči,
Comments