S Ayou o japonském způsobu myšlení a o tom, co určitě musíte při návštěvě Japonska ochutnat
- Kamila Bonhard
- 30. 4. 2023
- Minut čtení: 5
"Japonci nemají rádi dobrodružství. Většina z nich nechce zkoušet nové věci. Preferují stabilitu. Nechtějí si tvořit problémy a myslí si, že nechat věci tak, jak jsou, je nejlepší. Možná tento způsob myšlení zabrání tomu, abychom dělali velké chyby, ale také nám zabrání v dosažení velkých úspěchů."
Aya Yonesaka, původem z Kagoshimy na jihu Japonska právě žije v Thajsku, kam byla vyslána svou firmou z Japonska. V Thajsku žije a pracuje přes půl roku. Má zájem pokračovat ve své kariéře v další zemi Jihovýchodní Asie. Ráda se věnuje sportu a cestování.
S Ayou jsme se seznámily před 6 lety při studiích čínštiny na Tchaj-wanu. Strávily jsme 9 měsíců ve stejné třídě, ale prožily jsme i mnoho společných chvil mimo školu, kdy jsme ochutnávaly různé místní pochoutky nebo prozkoumávaly tento nádherný ostrov. Po dokončení studia se náš kontakt jaksi vytratil. Když jsem si připravovala japonský měsíc, okamžitě jsem věděla, že musím o rozhovor poprosit ji.
Jak se ti líbí tvá práce v Bankoku?
Je to náročné, ale zvládám to.
Bylo pro tebe těžké začít nový život v jiné zemi?
Nepotýkala jsem se s mnoha překážkami, ale spolupráce s Thajci je náročná, nepracují moc tvrdě.
Japonský národ je znám svou pracovitostí. Nemáš nastavenou moc vysokou laťku?
I když je nebudu porovnávat s Japonci, Thajci opravdu nejsou pracovití.
Co ti v Thajsku ještě připadá náročné?
Jazyk je těžký, ale je to trochu podobné čínštině. Trochu thajsky mluvím, ale jen trošku. Komunikuju většinou směsí angličtiny a thajštiny.
Jak trávíš volný čas v Thajsku? Vzpomínám si, že jsi hodně chodila plavat. Pořád trénuješ?
Jé, ty si to pamatuješ! V Thajsku nechodím plavat. Ale ráda chodím hrát golf. Až do minulého roku nebylo dovoleno vycestovat z Thajska, a tak jsem každý víkend chodila hrát golf. Každou sobotu i neděli jsem hrála se starými muži. (směje se) Japonci milují golf a v Thajsku pracuje hodně Japonců. Myslím, že taky díky tomu není pro Japonce těžké tady žít, protože tu máme hodně krajanů.
Teď teda chodím stále hrát golf, někdy rybařím, ale hlavně cestuju. Minulý týden jsem byla v Egyptě.
Cestuješ často do Japonska navštívit rodinu?
Jela jsem tam jednou minulý rok. Můj starší bratr žije a pracuje v Singapuru, to není daleko, tak s ním se občas vidám.
Co ti nejvíce chybí na Japonsku?
Samozřejmě jídlo! Tady v Bankoku se dá najít hodně japonského jídla, i v dobré kvalitě. Ale není to ono, s opravdovým jídlem v Japonsku se to nedá porovnávat.
Když už jsme u toho jídla, hosté z minulého měsíce, česko-italský pár Michaela a Andrea, ti posílají otázku: Jaké jídlo by měl každý turista v Japonsku ochutnat?
Musím vybrat jenom jedno? To je tak těžké, je tolik dobrých japonských jídel!
Tak asi takoyaki. Jsou to koule se spoustou vynikající omáčky, s majonézou a uvnitř je chobotnice. "Tako" znamená chobotnice.
Nejdříve jsem chtěla říct sushi. Ale spousta lidí nejí syrové ryby. Chobotnice v takoyaki syrová není.
Takoyaki je japonská pochoutka ve tvaru koule vyrobená z těsta na bázi pšeničné mouky a smažená ve speciálně formované pánvi.
Obvykle se plní mletou nebo nakrájenou chobotnicí, nakládaným zázvorem a zelenou cibulkou.
Takoyaki, zdroj obrázku
Takže bys nám všem doporučila ochutnat takoyaki. A co by bylo první jídlo, které by sis dala ty, hned jak by ses vrátila do Japonska?
Sushi. Opravdové sushi - ne nějaké napodobeniny, co se dělají v zahraničí. Mám svoje oblíbené sushi místo, tak určitě bych šla tam.
Co máš na Japonsku ráda a co nesnášíš?
Jsem moc pyšná na japonskou anime kulturu. (Více o anime, včetně které Aya nejvíce doporučuje najdete na mém blogu zde.)
Co nemám ráda.. Japonci jsou ohledně všeho příliš striktní. Například časy příjezdů vlaků máme na vteřiny. Cestující vidí na vteřiny přesně, za jak dlouho má vlak přijet. Ale nejsme striktní jen ohledně vlaků, ale i ve způsobu myšlení. Nejsme přizpůsobiví.
Myslíme si, že dělat věci určitým způsobem, jak je dělají všichni ostatní, je dobře. Alespoň většina Japonců tak uvažuje. A takový přístup se mi nelíbí.
Japonci vůbec nemají rádi dobrodružství. Většina z nich nechce zkoušet nové věci. Preferují stabilitu. Já zastávám názor "Jdeme na to, pojďme to zkusit!" Japonci si ale nechtějí tvořit problémy a myslí si, že nechat věci tak, jak jsou, je nejlepší.
Možná tento způsob myšlení zabrání tomu, abychom dělali velké chyby, ale také nám zabrání v dosažení velkých úspěchů. Samozřejmě nechci tvrdit, že všichni Japonci jsou takoví, ale dle mého pohledu většina z nich je.
Věříš, že ty taková nejsi?
Tyhle pocity mám už od střední školy. Už tenkrát jsem tímto způsobem myšlení opovrhovala. Nechci taková být a určitě taková nejsem.
Samozřejmě, toto jsou jen mé názory. Pokud bys položila tuto otázku typickému Japonci, pravděpodobně by ti řekl, že tento způsob myšlení je naše dobrá vlastnost a že je na to pyšný.
Fotky z našeho společného času na Tchaj-wanu:
Když jsi zmínila střední školu, jaké zážitky máš spojené s vyrůstáním v Japonsku? Jaké máš vzpomínky na dětství? Moje představa - a myslím, že i obecně západního světa - je, že Japonci, podobně jako Číňani, musí hodně tvrdě studovat i pracovat, protože jich je hodně. Je to pravda?
Číňani asi opravdu musí tvrdě studovat, možná protože je to tak nastavené vládou. Ale v Japonsku je to trochu jiné.. Samozřejmě, že se musíme hodně učit, ale zároveň se věnujeme tvrdé práci v různých sportech. Ve škole nám vždycky říkali: "Study hard, play hard" - "Učte se i bavte se na plno." A ta zábava je většinou nějaký sport. Já chodívala hlavně plavat.
Měla jsi ale i nějaké bezstarostné chvíle v dětství, které byly jen o zábavě? Věnování se sportu je přeci jen také tvrdá práce.
Japonské děti mají obvykle velmi naplněný rozvrh. Po skončení školního vyučování máme ještě dvě až tři další výukové aktivity, ať už to jsou kroužky, sport, nebo výuka angličtiny. Současné děti se stále snaží zlepšovat, ať už v čemkoliv. Rodiče obvykle rozhodují o tom, čemu se jejich děti budou věnovat.
Moc Japonců nemluví dobře anglicky, myslí si, že angličtinu nepotřebují. Vzpomínám si, když jsem já byla malá, teprve se s výukou angličtiny začínalo. Oproti tomu dnešní děti se pravděpodobně začínají anglicky učit už ve školce. Ale starší lidi než já se ve škole pravděpodobně anglicky neučili. To je další bod, co se mi na Japoncích nelíbí. Že si myslí, že angličtinu nepotřebují.
Máš nějakou oblíbenou vzpomínku na dětství?
Když mi bylo asi patnáct let, vyhrála jsem plaveckou soutěž. Moji rodiče se na mě přišli podívat a když jsem vyhrála první místo, plakali štěstím. Obvykle jsem v závodech bývala jen druhá nebo třetí, takže když jsem tentokrát vyhrála, všichni na mě byli moc pyšní. To je moje moc hezká vzpomínka.
Bylo moc příjemné se s Ayou po letech opět spojit a dozvědět se co je nového. Vzhledem k tomu, jak obě milujeme cestování se možná v blízké době někde opět shledáme. A co Vy a Japonsko? Navštívili jste někdy tuto nádhernou ostrovní zemi?
留言