Ixcanul: Mayská civilizace v moderním světě

Film Ixcanul (2015) je hlubokým rozborem života v mayské vesnici na úpatí sopky. Název Ixcanul pochází z domorodého jazyka Kaqchikel, který znamená nejen sopku, ale také „vnitřní sílu hory, která vře a volá po erupci.“

Tento film nás vtáhne do světa Marie, domorodé mayské dívky, která se ocitá v rozporu mezi dvěma odlišnými světy.

Na jedné straně jsou tu pravidla a tradice předků, se kterými byla vychována jejími rodiči a blížíce se domluvená svatba s mužem, kterého nemiluje. Na straně druhé ale touží po svobodě a úniku z tohoto světa. Příležitost k úniku vidí v podobě pohledného mladého muže, který se chystá emigrovat do USA. Rozhodnutí, která María učiní, mají nečekané následky, které změní její život způsobem, který si ani neuměla představit.

Témata ve snímku

Film Ixcanul se dotýká několika hlavních témat, jako jsou těžkosti domorodců v moderním světě, rozdíly mezi světem tradičním a moderním a také objevování sexuality. Zvláštní důraz je kladen na ukázku života rodiny, která nemluví španělsky v zemi, v které je španělština úředním jazykem.

Mayští domorodci jsou lidé, kteří dlouhá staletí žili v souladu s přírodou a v mírovém společenství, a nyní (od dob kolonizace) čelí situaci, kdy jejich zemi ovládají cizinci, kteří jim vnucují své zákony a svůj jazyk. Navíc je vykořisťují a terorizují způsobem, který dle mého pohledu nemá tak daleko k otroctví.

Vykořisťování domorodých obyvatel

Ve filmu je jen okrajově představen jeden aspekt této situace, který sice není vysvětlen do detailů, ale já bych vám ho ráda blíže popsala, protože se dnes dotýká každého z nás.

V příběhu vidíme Pepeho, předmět vzplanutí mladé Maríe, jak pracuje na kávové plantáži.

Těchto plantáží (káva, kakao, bavlna, …) je po celé Guatemale spousta a už mnoho desetiletí tam funguje takovýto systém levné pracovní síly. Plantáže jsou vlastněny bohatými přistěhovalci nebo jejich potomky, a chudí indiáni jsou zde ze zoufalé potřeby donuceni pracovat. Dělníci přicházejí na plantáže v době sklizně a zůstávají tam až několik měsíců. Jejich podmínky na plantáži jsou beznadějně skromné, a navíc poplatky za přístřeší a jídlo jim jsou odečítány z už tak mizivého platu.

Kontrolorům slouží jako snadná oběť pro další finanční tresty, což je ještě více stahuje do chudoby a beznaděje. Někteří z nich jsou ze své situace tak znechuceni a deprimováni, že upadají do zoufalství a uchylují se k alkoholu v místní kantýně. Na konci sklizně se jim často stane, že kontrolorové tvrdí, že více utratili v kantýně než vydělali, což znamená, že se po dvou nebo třech měsících náročné dřiny vracejí domů s prázdnou.

O detailním životě a útrapách indiánských kmenů nucených pracovat na těchto plantážích pojednává kniha měsíce od Rigoberty Menchú, o které si můžete přečíst v tomto článku.

Domorodci dnes

Nemám velký přehled o tom, jak situace guatemalských indiánů vypadá dnes. Kniha od Rigoberty popisuje situaci v 70. a 80. letech a ve filmu není přesně řečeno, v jaké době se odehrává. Jsem si ale jistá, že situace je lepší než bývala a věřím, že v budoucnu se bude stále zlepšovat. Jedna z věcí, jak my můžeme pomoci je třeba kupovat produkty se značkou fairtrade, u kterých víme, že dělníci pracující na výrobě produktů byly za svou práci odměněni férově.

---

Jak film vznikal

Guatemalský režisér a scenárista Jayro Bustamante byl na filmových studiích ve Francii, když napsal skript k tomu filmu. Skript napsal ve francouzštině, později ho přeložil do španělštiny a teprve nakonec byl přeložen do mayského jazyka Kaqchikel, kterým se mluví přibižně 95% filmu.

Bustamante se rozhodl natočit film, jehož hlavní představiteli budou lidé z domorodých etnik a že je ukáže i v jiném světle, než jak se do té doby ve valné většině domorodci ve filmech zobrazovali - jako primitivní, hloupí a podřazení, většinou pouze s pár řádkami dialogu. Bustamante navíc do hlavních rolí zvolil ženské představitelky. Jelikož Guatemala patří mezi země se silným směrem k machismu, nebyvalo běžné, aby ženy byly „ty hlavní“ nebo ty „více důležité“. V tomto filmu ale rozhodně důležité jsou a jednoznačně vládnou plátnu. Díky Bustamantově otevřenosti a odvaze natočit něco jiného vznikl velmi silný a autentický snímek.

---

Takže pokud máte chuť na hluboký a zajímavý pohled do života (moderních) domorodých obyvatel, určitě si nenechte ujít film Ixcanul. Je natočen svým vlastním zvláštním stylem, děj plyne místy pomalu a místy šokuje. Jeho příběh vás nejen zaujme, ale také vám poskytne pohled na svět z perspektivy, která může být pro vás dosud neznámá. A dvě herečky v hlavních rolích (María Mercedes Coroy a María Telón) jsou neskutečné.

Herečku Marii M. Coroy navic můžete znát z jedné Marvelovky, konkrétně Wakanda forever (poznáte, kterou postavu si zahrála?). Role ve filmu Ixcanul byla její první.

Film je dostupný na uloz.to a české titulky seženete na titulky.com.

---

Jaký další film, který představuje život domorodých lidí znáte?